John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla
nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření,
že John má vztah se svojí spolubydlící a teď byla ještě zvědavější. Při jídle
proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící
něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá:
"Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící."
Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té
doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku
na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?"
John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu ji napíšu."
Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že si sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že si ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co si tu byla na večeři. S láskou John."
O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‘spíš’ s Julií a neříkám ani, že ‘nespíš’ s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."