První z pěti zákonů profesora Cippoly, profesora dějin ekonomie Kalifornské univerzity v Berkeley, popisujících stupiditu, říká, že počet stupidních lidí podceňujeme a to vždy a všude. Což odpovídá klasickému odhadu W.P.Pitkina (A short introduction to the history of human stupidity, 574 stran, Allen & Unwin, London 1935), jenž na základě zkoumání světové populace a jejích kultur došel k závěru, že stupidní jsou tři lidé ze čtyř.
Druhý zákon říká, že míra pravděpodobnosti jedincovy stupidity nezávisí na žádné z jeho dalších vlastností. Cippola předpokládá, že četnost stupidních jedinců je v náhodě volených lidských skupinách konstantní a to od nekvalifikovaných dělníků po členy učených společností. Na velikosti těchto skupin, pohlaví, rase, věku, socioekonomické vrstvě ani na náboženském vyznání jejich členů nezáleží.
Podle třetího zákona je stupidní jedinec člověk, jenž poškozuje jiného člověka nebo lidskou skupinu, aniž by tím vytvářel jakoukoli výhodu. Výsledkem jeho chování může být i poškození sama sebe. Tomuto zákonu se také říká "zlatý". Třetí zákon dělí lidi do čtyř kategorií označovaných pojmy Nešťastníci, Inteligenti, Bandité, Stupidní. Jestliže se pan Novák dá do nějaké činnosti a:
- utrpí ztrátu, přitom však vytvoří zisk pro pana Veselého, spadá do kategorie Nešťastník.
- Jestliže vytvoří zisk jak pro sebe, tak pro pana Veselého, spadá do kategorie Inteligent.
- Jestliže vytvoří zisk pro sebe a zároveň ochudí pana Veselého, spadá do kategorie Bandita,
- jestliže ochudí pana Veselého, přičemž nezíská sám nic, nebo se ochudí, spadá do kategorie Stupidní. Poškozující potenciál stupidních jedinců výrazně zmnožuje jakákoli míra jakékoli moci, která se jim dostane.
Inteligentní jedinec si umí představit Banditu, neboť Bandita se chová racionálně, dle teorie očekávaného užitku. Banditova inteligence však nestačí na to, aby vytvořil zisk jak pro sebe, tak pro někoho druhého. Akce Banditů i Nešťastníků se dají předvídat. Zato akce stupidních lidí bývají nepředvídatelné, iracionální, neplánovité a probíhají v místech i dobách, které nelze odhadnout předem, neboť je předem nezná ani sám stupidní jedinec právě proto, že je stupidní. Akce stupidních jedinců jsou proto překvapivé, obrana je obtížná, neboť útok postrádá racionální strukturu.
Inteligenti, jakmile stupidní individuum rozliší, bývají postižení soucitem, Bandité pohrdáním. Nešťastníci stupidní individuum rozlišují špatně, protože jsou Nešťastníky. Všichni společně podle Coppoly reagují chybně, což je dáno čtvrtým zákonem: Lidé, kteří nejsou stupidní, vždy podceňují poškozující výkon lidí stupidních, neboť trvale zapomínají, že jednat nebo se sdružovat s lidmi stupidními, a to ve všech dobách, místech a za jakýchkoli okolností, se vždy ukáže jako nákladná chyba. Z čehož vyplývá poslední, pátý zákon: Stupidní jedinec je nejnebezpečnější druh člověka.
Důležité Livraghiho doplňky Cippolových zákonů zní:
- Každý z nás je nositelem faktoru stupidity, který je vždy větší, než si myslíme.
- Kombinuje-li se stupidita jednoho člověka se stupiditou lidí dalších, rostou důsledky násobením, nikoli sčítáním individuálních faktorů stupidity.
- Výsledky kombinace faktorů inteligence různých lidí jsou proto vždy menší, než jsou důsledky kombinace jejich faktorů stupidity. Což lidské dějiny i česká každodennost dokládají navýsost jasně.